Hlavní menu:


19.03.2020, autor: P. Filip Dušek, kategorie: Ohlášky

Slavnost svatého Josefa

kázání

Drazí bratři a sestry!

Prožíváme dobu postní. Jde o jeden z liturgicky nejsilnějších časů, do niž nás Církev uvádí. Obvykle jsme zvyklí slavit památeční dny světců, ale v době postní ustupují tyto památky a svátky tajemství Krista putujícího do Jeruzaléma. Dnes se ale děje něco mimořádného.
Postní doba jako by se zastavila a uvolnila místo oslavě světce par excelence – svatému Josefovi, snoubenci Panny Marie a pěstounovi našeho Pána.

Mám za to, že naše doba, víc než která jiná, potřebuje navázat důvěrný vztah s tímto světcem. Potřebujeme se s ním sblížit a získat milosti, které se Bůh skrze něj rozhodl dávat.

Každou neděli vyznáváme, že Boží Syn se stal člověkem a byl nám podobným ve všem kromě hříchu. To znamená, že jeho lidství bylo reálné, ne jen na oko. Ježíš jako malý nehrál, že se musí učit chodit, mluvit, psát, počítat… Boží Syn ve svém lidství ani nešvindloval, že potřebuje výchovu. Ježíš jakožto člověk potřeboval poznat, kdo je to matka a co to znamená, když se řekne „otec“.

Dnes víme velmi dobře, že vztah k Bohu si člověk formuje podle zkušenosti, kterou má se svými rodiči. Pokud člověk zakusil dobrý vztah s matkou a otcem, pokud zjistil, že jej otec a matka milují, že se na ně může spolehnout, poté je pro něj naprosto přirozené a snadné obracet se k Bohu s důvěrou a láskou.

Můžeme si položit otázku „Jak by nám asi Ježíš dovedl představit Boha jakožto milujícího Otce, pokud by sám neměl velice pozitivní zkušenost s lidským otcovstvím?“ Bezpochyby by pro Ježíše v jeho lidství působilo ohromný blok hovořit o Bohu jako o Otci, pokud by sám pozemského otce neměl nebo pokud by jej zakusil jako krutého, odměřeného nebo nevýrazného.

Letos v lednu jsem absolvoval duchovních cvičení. Je to doba na jednu stranu velice příjemná, protože týden nemáte jiné povinnosti než jíst, spát a modlit se. Na druhou stranu jsou duchovní cvičení často bojem, protože je člověk prožívá v samotě a tichu – leckdy vydán na pospas vlastním myšlenkám a rozbouřeným emocím.

Při letošních cvičeních jsem z Boží milosti poznal jaksi vnitřně poklad, který je nám dán v otcovství svatého Josefa. Rozjímal jsem o čase, kdy Panna Maria přijala Božího Syna do svého lůna a o tom, co následovalo. Svatý Ignác z Loyoly ve svých duchovních cvičeních povzbuzuje toho, kdo rozjímá, k veliké kreativitě. Pustil jsem tedy uzdu své představivosti a snažil jsem se dokreslit to, co evangelijní příběh vykládá jen velice úsečně.

Z evangelijního vyprávění si můžeme vyvodit, že svatý Josef byl mladým, silným a moudrým mužem. Exegeté se domnívají, že Marii bylo zhruba patnáct let a svatému Josefovi asi o deset let více; okolo přelomu letopočtu totiž muži a ženy vstupovali do manželství zhruba v takovém věku. V židovské kultuře snoubenectví bylo silně zavazujícím skutkem a fakticky znamenalo, že snoubenci byli již svoji, i když spolu ještě nebydleli. Dovedeme si představit, co asi prožíval svatý Josef. Má krásnou snoubenku a těšil se na společný život s ní i na vlastní děti. Jak ohromnou ránu mu zasadí, když zjišťuje, že je Marie těhotná?! Z Písma víme, že ji chtěl opustit. Faktem je, že ji mohl obžalovat a byla by ukamenována. Ale Josef s Boží pomocí nejen pochopil, ale hlavně přijal nastalou situaci. Přijal Marii k sobě a dítě, které nosila pod srdcem přijal za svého syna. A toto přijetí nebylo jistě pouze formální. Vždyť jak by mohl tak svatý a přímý muž dělat něco pouze formálně?

Zkusme sami dnes ve chvíli ticha vstoupit do rozjímání. Představme si svatého Josefa a Pannu Marii, která již brzy porodí své dítě, jak putují do Betléma. Josef jde a vede oslíka, na které Maria sedí. Jak starostlivě Josef volí cestu, jak bedlivě promýšlí kudy se dát, aby neriskovali střet s divou zvěří nebo loupežníky. A představme si, jak tráví společné večery někde pod skalním převisem u malého ohně a polohlasem hovoří o tom, jaký asi bude On… ten, který se narodí. Jak se na něj společně těší a jak Josef i Maria přivinuti k sobě něžně hladí Mariino bříško…

Když takto budeš rozjímat, snad spontánně zjistíš, že vstupuješ na místo jedné z postav. Ženy snad vstoupí vnitřně na místo Marie. Budou s ní prožívat její radost, ale i strach a bolest. Muži snad vstoupí na místo Josefa a prožijí s ním jeho obavy i starosti o budoucnost. Ale každý z nás může vnitřně vstoupit ještě na jednou místo – na místo Ježíška odpočívajícího v Mariině lůně – a zakoušet rodičovskou něhu Marie i Josefa. Zakoušet, jak mě hladí, jak si o mě s nadějí povídají, jak mě milují, jak se na mě těší, jak chtějí, abych byl… Vstup dnes i ty do lůna Panny Marie a zakus lásku její i svatého Josefa.

Kolik lidí se dnes rodí jako nechtění, nemilovaní nebo odmítnutí svými rodiči. Zde v luně Marie a v péči svatého Josefa se může uzdravovat každé srdce zraněné odmítnutím a nepřijetím.

Osobně nemám rád, když se o svatém Josefovi mluví jako o „pěstounovi“. Jistě z našeho pohledu je to snad technicky správně, ale Josef byl podle židovského zákona právoplatným otcem Ježíše z Nazareta, a tak se i choval. Josef nám mužům ukazuje, že otcovství se ještě více než v plozeni musí realizovat v péči a ve výchově. Josef byl příkladným manželem. Nezatěžoval Marii svými emocionálními výlevy, nenadával ji, nehádal se s ní. Josef choval k Marii nezměrnou úctu a pečoval o ni i o Ježíše s velikou horlivostí. Josef byl pro Marii i pro Ježíše oporou. Své místo otce a manžela spojené s mnohými starostmi, strachy a úkoly zastával velice skromně a pokorně. Nedožadoval se uznání, nechoval se okázale. A Ježíše si ze srdce zamiloval jako svého syna. Jemně a zároveň důsledně jej vedl k poctivosti, pracovitosti a lásce k Bohu. Josef předal Ježíšovi to nejlepší co uměl a znal. Nevnímal svého syna jako soupeře, a to ani tehdy když jemu samému začali ubývat síly.

Dnes většina mužů podléhá závislostem na internetu, mobilu, pornografii nebo alkoholu… Svatý Josef, který strávil celý život vedle své ženy jako celibátník, je pro mnohé vzorem v sebeovládání. Nemůžeme se domnívat, že svatého Josefa tato věc nestála mnohé slzy a boje. I proto se k němu můžeme utíkat o pomoc v boji s našimi závislostmi, aby nám vyprosil u Boha sílu opanovat sebe sama. A být oporou pro naše rodiny.

Všem nám dnes přeji odvahu odejít na chvíli do samoty, abychom tak v tichu a rozjímání, dali svatému Josefovi příležitost nás obejmout a utěšit.

 

P. Filip Dušek


© Římskokatolická farnost - arciděkanství Pardubice | Tel.: 466 769 260 | E-mail: farpar@volny.cz
Webmaster: Webdesignum 2007 - 2018